|
První
malá skupina Řeků byla v r. 1949 přesídlena
do Těchonína z Černé Vody v Orlických horách, kde se osídlení
vesnice Řeky nezdařilo. Byli přijati za
zaměstnance těchonínské tkalcovny a ubytováni v domě č. 112. Ředitelem továrny byl tehdy Vilém Kristen a
přesun Řeků organizoval Jan Filip. Kolik jich bylo, přesně není známo.
Pamětníci uvádějí, že asi 12 až 15. Jeden z nich měl místo ruky protézu a
byl zaměstnán jako mazač stavů.
Vedoucí úlohu měl v této skupině s. Apostolos. Čeští zaměstnanci
mu říkali Apoštol. Jeho příjmení
zatím není známo. Po r. 1950 skupina z továrny odešla.
V r.
1950 byla v Těchoníně zrušena škola
důstojníků v záloze. Do kasárenských budov byli umístěni z Řecka vyhnanci,
stoupenci Zachariadisovi, kteří museli uprchnout před fašistickým terorem.
Byli mezi nimi lidé válkou zmrzačení, nemocní a staří,
ale i děti. Ujal se jich Domov ČSČK,
který řídil správce Josef Jokeš. O stravování
se starala jeho manželka Marie Jokešová, o administrativu Eliška Šebestová a Irena
Hrdličková. Lékařem byl Řek (jméno
není známo), zdravotní sestrou Češka, jeho družka. Uprchlíci
mluvili většinou řecky, někteří makedonsky.
Byli ukáznění, velmi dobře se snášeli mezi sebou i s českými
obyvateli. Práce schopní pomáhali svou prací na polích JZD i při
lesních pracích. U JZD účinně pomáhala
skupina řeckých žen, kterou vedl jako brigadýr s. Athanas, při okopávání
řepy, kapusty, pletí lnu, sklizni obilí apod. Ženy byly velice pracovité a
vytrvalé, vydržely v černých šatech pracovat i za největších
veder. V hájemství lesníka Oldřicha Lorence pracovala skupina Řeků vedená
předákem s. Fotisem Chavenidisem. Zalesňovali
strmá a kamenitá pole na Hejnově a prodloužili Dvorskou cestu až do Brend
na rozcestí. U pramene potůčku nad č.
50 vyzdili tenkrát Řekové studánku a zasadili
smuteční vrbu. Podnes se tam říká „U
řecké studánky“ (bohužel v současné době zde zůstalo pouze jenom několik
kusů cihel). Parťáka Fotise všude doprovázela jeho žena Despina. Řekové
prosluli též jako pilní sběrači borůvek,
malin, ostružin a šípků. Mnoho tun
jich prodali v prodejně Josefa Filipa. Houby nesbírali. Když nebylo co
sbírat, vysedávali skupinky mužů na mezích, pokuřovali, vyřezávali ze
dřeva figurky a bavili se. U těchonínských
školáků byl nejvíce oblíben veselý dědeček Vaska, který je rád
bavil a strašil děsivými „kvichty“. Do
polních prací se muži příliš nezapojovali. Populární byl též mladík s.
Tilkeridis, který v bojích přišel o nohu, a přesto odvážně jezdil na kole
a plaval v Orlici.
Několik
řeckých dětí chodilo do české školy v Těchoníně. Všichni se lehce učili počítat. Mnoho
starých a nemocných Řeků v Těchoníně zemřelo.
V obecní kronice na str. 133 je seznam 104 osob pohřbených na druhém
těchonínském hřbitově a na str. 127 plánek hřbitova, který byl v r. 1962
oplocen. Zemřelé pochovával místní hrobař Jan Urban. Smuteční obřad
konal řecký duchovní.
Nejvyšší
počet Řeků byl v Těchoníně po r. 1956 po
neblahých událostech v Maďarsku, prý asi 1000 osob.
V prosinci 1962 po dvanáctiletém pobytu byl Domov ČSČK
přestěhován do zámku v Nových
Syrovicích na Moravě.
V r.
1979 byl řecký hřbitov upraven a každým rokem
u příležitosti osvobození Československa Sovětskou
armádou pokládají delegace k pomníku věnce.
V roce 2007 proběhlo v Těchoníně
setkání
Řeků, obec navštívilo zhruba 150 účastníků včetně řeckého
velvyslance v České republice.
Seznam Řeků pohřbených v Těchoníně
|
