|
Jelikož Těchonín byl součástí
kyšperského panství, chtěl bych zde tedy zmínit historii tohoto panství, které patřilo nejprve ke královské komoře, r. 1393
arcibiskupu pražskému Janu z Jenštejna.
Na konci 14. století získávají Kyšperk páni Žampachové z Potštejna. Tato
rodina má panství v držení téměř 200 let. V roce 1568 dochází k rozdělení
panství mezi čtyři bratry, tudíž na čtyři části - žampašské, žamberské,
kyšperské a králické. Od roku 1568 se tedy datuje vznik nového panství
Kyšperk. Posledním držitelem panství z rodu Žampachů z Potštejna byl Jan
Burian Žampach z Potštejna (†1574). Poté se
asi jako věřitelé a díky spřízněnosti s pány z Potštejna dostává ke
kyšperskému panství rod Valdštejnů. Během působení Žampachů z Potštejna v
Kyšperku byla v roce 1554 postavena dřevěná tvrz na místě dnešního zámku.
Od roku 1574 byl majitelem Kyšperka Jan mladší z Valdštejna (†1599),
který Kyšperk povýšil na město. Po jeho smrti přebírá panství Adam z
Vladštejna (*1570, †1638). Adam z Valdštejna vlastní panství pouhé dva roky a poté ho v roce 1601 prodává
(asi pro jeho odlehlost, jelikož vlastnil většinu panství na Moravě)
Georgu Stubenbergovi.
Georg Stubenberg starší (*25. 10. 1560, †21. 4. 1639), který byl Rada císaře
Ferdinanda II. a nejstarší komorník koupil kyšperské panství za
46.000 kop míš a byl jeho vlastníkem do roku 1628.
V roce 1628 se držitelem Kyšperka stal Wolfgang Georg Losenstein (†1635),
který byl majitelem až do své smrti. Po jeho smrti převzal panství syn
Georg Achác Losenstein, který toto panství prodal smlouvou z 30. 6. 1650
panu Adamu Mikuláši Vitanovskému z Vlčkovic na Uhersku. V jeho držení bylo
kyšperské panství do roku 1653 kdy umírá (†29.
4. 1653, pohřben v Lukavici).
Po smrti Adama Mikuláše přebírá Kyšperk Hynek Jetřich Vitanovský z
Vlčkovic (*19. 6. 1644, †10. 5. 1681, pohřben v Kyšperku), který je
majitelem panství až do své smrti. Při držení kyšperského panství Hynkem
Jindřichem Vitanovským byla tvrz přestavěna na ranně barokní zámek.
Poté přechází kyšperské panství jeho
ženě Johanna Majdalena Hrzánka z Harasova (†15. 11. 1658). Jelikož se podruhé
provdala (7. 10. 1682) za Norberta Leopolda Libštejnského z Kolowrat,
dostává se po její smrti panství do rukou Kolowratů - Libštejnských z Rychnova
nad Kněžnou.
Kolowratové nechali v roce 1704 postavit v Těchoníně kostel, který nad vchodem
nese jejich znak - orlici s korunou na prsou. Dále postavili kostely na
Kunčici (1685), v Nekoři (1698) a na Orlici (1711).
Posledním majitelem kyšperského panství z rodu Kolowratů byl František
Karel II. Libštejnský z Kolowrat (*asi 1648, †1753). Panství vlastnil do
24. 4. 1717 kdy ho prodal za 285.000 zlatých Harrachům.
Majitelem se stává Ferdinand Markvart Harrach z Hřebene (*3. 9. 1677, †22.
2. 1725 v Kyšperku). V roce 1725 přebírá panství bratr Ferdinanda - Jan Jáchym Harrach z Hřebene (*13. 2. 1676, †30. 6. 1732).
Harrachové postavili na náměstí v Kyšperku bohatě zdobený sloup Panny
Marie a roku 1726 zřídili v Kyšperku faru (dříve patřil pod faru v
Lukavici).
V roce 1728 přechází panství v držení Bredů, konkrétně Jana Václava Ignáce
Bredy (*4. 1. 1688, †28. 7. 1740, pohřben v Kyšperku). V roce 1738
nechal přeměřit panství a založil nové pozemkové knihy. V roce 1740 přebírá
držení panství od svého otce Jan Nepomuk Breda (*15. 4. 1734, †19. 7.
1766, pohřben v Kyšperku). Po jeho smrti se panství dostává do vlastnictví
rodu Cavriani prostřednictvím dcery Terezie Walburga Breda, provdané Cavriani (*3. 10. 1754, †25. 11. 1794, pohřbena v Kyšperku).
Za doby Bredů dochází k přestavbě zámku, byla
postavena roku 1734 Svatojánská kaple na Kopečku, roku 1750 byl přestavěn
Nový dvůr, založeny vsi Bredůvka a Bořitov (1734).
Po smrti Terezie Walburga Breda Cavriani přebírá panství její manžel
František Alexander Cavriani (*21. 2. 1750, †7. 11. 1815, pohřben v
Kyšperku), který je majitelem do roku 1815.
Poté panství získává jiný rod a to Marcolini-Feretti. Do tohoto rodu se
totiž provdala dcera a zároveň dědička předchozího majitele - Anna Marie
Cavriani, provdaná Marcolini-Feretti (*11. 5. 1792, †27. 5. 1834, pohřbena
v Kyšperku). Se svým manželem Petrem Pavlem Imanuelem Marcolini-Feretti
(*1785, †25. 3. 1863, pohřben v Kyšperku) spoluvlastní panství do roku
1834. Během jejich držení panství vzniká panská zahrada, přístupná i občanům. Byl
to právě hrabě Marcolini, kdo přivezl z Drážďan známé Napoleonovy saně,
které jsou k vidění v Městském muzeu v Letohradě.
V roce 1834 se kyšperské panství stává vlastnictvím rodu Nimptsch, jelikož
dcera-dědička předchozího majitele Terezie Marcolini (*8. 7. 1809, †11. 6.
1875) je provdaná za Karla Nimptsch (*26. 2. 1903, †15. 8. 1869). Stávají
se spoluvlastníky panství do roku do roku 1869, tedy do smrti Karla Nimptsch.
Poté je až do roku 1875 vlastníkem pouze Terezie Marcolini-Nimptsch.
Roku 1875 se stává majitelem kyšperského panství, podruhé v jeho historii,
rod Stubenbergů. Stává se tak díky tomu, že se dcera předešlých majitelů
Marie Anna Nimptsch (*2. 3. 1831, †18. 2. 1919) provdala za Josefa Felixe Adolfa Stubenberga (*31. 3. 1824, †28. 1. 1896)
a spolu se stávají spolumajiteli panství. Po smrti J. F. A. Stubenberga se
stává majitelkou pouze hraběnka Stubenbergová a to až do svého úmrtí v roce
1916.
Od roku 1916 přechází panství do majetku Karla Stubenberg-Nimptsch (*9. 1.
1860, †9. 6. 1928, pohřben v Kyšperku) a jeho manželky Pauliny Palffy
Erdöd (*1. 8. 1866, †7. 2. 1938). V roce 1938 přebírají panství poslední
jeho majitelé - Ernst Graf Stubenberg (*1913, †18. 1. 1995), synovec
předešlého majitele Karla Stubenberga, a Anna Marie Dobrzenská, provdaná Stubenberg
(*25. 9. 1912, †11. 3. 2008 Bad Gleichenberg). Po válce se již Ernst Stubenberg do Kyšperka nevrátil a zbytek rodiny za
ním do Rakouska odjel v roce 1946. Majetek včetně zámku byl poté podle
zákonů konfiskován a tak končí dlouhé období kdy kyšperské panství vlastní
nějaký rod. Majetek přechází do rukou státu, potažmo města.
V knize "Lidé od Orlice" je v jedné kapitole zmínka o tom, že v Tiché
Orlici pod Těchonínem byli chytáni pstruzi pro hraběte Stubenberga.
Stávalo se tak vždy od dubna do zimy, pan hrabě požadoval každý pátek 12
kusů ryb.
|
