Rozhořčení na chvíli smyly
slzy
Králicko – Rozhořčení obyvatel tohoto koutu Pardubického kraje v sobotu smyly slzy. Ale jen na chvíli. I když se museli rozloučit s osobní dopravou na tratích Dolní Lipka – Hanušovice a Moravský Karlov – Štíty, chtějí za ně bojovat dál.
Lokálka v sobotu odpoledne zažila nevídaný nápor cestujících. Železničáři, fandové železnice i běžní cestující si nenechali ujít poslední možnost svézt se vlakem na trati Dolní Lipka – Hanušovice. „Motor s přívěsným vozem, který jel před druhou hodinou, byl plný, jelo asi dvě stě cestujících. O hodinu později další stovka. Lidi ve vlaku poprvé v životě stáli. Zpátky jsme se vraceli posledním vlakem z Hanušovic do Dolní Lipky,“ popsal poslední „spanilou jízdu“ lokálky výpravčí z Dolní Lipky Arnošt Juránek a smutně pokračoval: „Když potom večer vlak za tři čtvrtě hodiny odjížděl zpátky do Hanušovic a natáčel jsem si ho na foťák, došlo mi, že když jsem měl předešlou noc službu a zvedal jsem plácačku, že to bylo pro mě naposledy, co jsem dával odjezd směr Hanušovice. V sobotu jsem si to vychutnával, už jsem nemohl ani mluvit, už jsem jenom stál s foťákem a brečel.“ A nebyl sám…
Na Králicku měla optimalizace dopravy množství odpůrců. Arnošt Juránek tvrdí, že nešlo o jednání, ale diktát Oreda a Pardubického kraje. „Pro lidi v Pardubicích neznamenalo nic čtyři a půl tisíce podpisů pod peticemi, a to podotýkám, že tady žije devět tisíc lidí, nic neznamenala nesouhlasná usnesení zastupitelstev obcí ani protesty občanů,“ vrací se Arnošt Juránek k úsilí posledních měsíců a optimisticky dodává: „Pro nás to ale znamená hodně, je to povzbuzení, že to nemá smysl vzdávat. Věříme, že se nám brzy podaří, aby ten vlak do Hanušovic znovu jezdil.“
Jeho optimismus se opírá o podporu veřejnosti, kterou v sobotu vyjádřila svou hojnou účastí. Množství lidí přišlo večer nejen na nádraží v Dolní Lipce, ale už odpoledne jeli do Hanušovic mnozí z těch, kdo se ve svých vískách už vlaku nedočkají, třeba obyvatelé Prostřední Lipky nebo Červeného Potoka.
„Pocházím z jižní Moravy, ale miluju tenhle kraj. Mám doma pamětní knihy zdejších stanic. Když si čtete ty osudy lidí, co tady žili a pracovali na trati, co prosekávali trasu mezi skálami s krumpáči a dřevěnými kolečky... Nedokážu pochopit, že existují lidi, kteří dokáží říct, že tady jezdí tak málo lidí, že by se kraji vyplatilo jim koupit osobní auta. Vždyť to je plivanec na práci generací před námi,“ uzavírá Arnošt Juránek.
Králicko – Rozhořčení obyvatel tohoto koutu Pardubického kraje v sobotu smyly slzy. Ale jen na chvíli. I když se museli rozloučit s osobní dopravou na tratích Dolní Lipka – Hanušovice a Moravský Karlov – Štíty, chtějí za ně bojovat dál.
Lokálka v sobotu odpoledne zažila nevídaný nápor cestujících. Železničáři, fandové železnice i běžní cestující si nenechali ujít poslední možnost svézt se vlakem na trati Dolní Lipka – Hanušovice. „Motor s přívěsným vozem, který jel před druhou hodinou, byl plný, jelo asi dvě stě cestujících. O hodinu později další stovka. Lidi ve vlaku poprvé v životě stáli. Zpátky jsme se vraceli posledním vlakem z Hanušovic do Dolní Lipky,“ popsal poslední „spanilou jízdu“ lokálky výpravčí z Dolní Lipky Arnošt Juránek a smutně pokračoval: „Když potom večer vlak za tři čtvrtě hodiny odjížděl zpátky do Hanušovic a natáčel jsem si ho na foťák, došlo mi, že když jsem měl předešlou noc službu a zvedal jsem plácačku, že to bylo pro mě naposledy, co jsem dával odjezd směr Hanušovice. V sobotu jsem si to vychutnával, už jsem nemohl ani mluvit, už jsem jenom stál s foťákem a brečel.“ A nebyl sám…
Na Králicku měla optimalizace dopravy množství odpůrců. Arnošt Juránek tvrdí, že nešlo o jednání, ale diktát Oreda a Pardubického kraje. „Pro lidi v Pardubicích neznamenalo nic čtyři a půl tisíce podpisů pod peticemi, a to podotýkám, že tady žije devět tisíc lidí, nic neznamenala nesouhlasná usnesení zastupitelstev obcí ani protesty občanů,“ vrací se Arnošt Juránek k úsilí posledních měsíců a optimisticky dodává: „Pro nás to ale znamená hodně, je to povzbuzení, že to nemá smysl vzdávat. Věříme, že se nám brzy podaří, aby ten vlak do Hanušovic znovu jezdil.“
Jeho optimismus se opírá o podporu veřejnosti, kterou v sobotu vyjádřila svou hojnou účastí. Množství lidí přišlo večer nejen na nádraží v Dolní Lipce, ale už odpoledne jeli do Hanušovic mnozí z těch, kdo se ve svých vískách už vlaku nedočkají, třeba obyvatelé Prostřední Lipky nebo Červeného Potoka.
„Pocházím z jižní Moravy, ale miluju tenhle kraj. Mám doma pamětní knihy zdejších stanic. Když si čtete ty osudy lidí, co tady žili a pracovali na trati, co prosekávali trasu mezi skálami s krumpáči a dřevěnými kolečky... Nedokážu pochopit, že existují lidi, kteří dokáží říct, že tady jezdí tak málo lidí, že by se kraji vyplatilo jim koupit osobní auta. Vždyť to je plivanec na práci generací před námi,“ uzavírá Arnošt Juránek.
