Úvod  Info  Historie obce • Kontakty obce • Fotografie • Okolí obce • Návštěvní kniha • Kontakt •

 
     
 
   

Úvod > Historie obce > Generál prvorepublikové armády občanem Těchonína
 
  • Historie obce - Generál prvorepublikové armády občanem Těchonína
 
Těchonínem od doby výstavby opevnění a místních kasáren do dneška prošlo nesčetně vojáků a důstojníku československé armády různých hodností. Někteří zde byli a jsou dobrovolně, někteří sem byli služebně převeleni, ale někteří se do Těchonína dostali z donucení. Těmito obyvateli byli hrdinové - legionáři, kteří byli komunistickým režimem v rámci konkrétní vyhlášky z roku 1951 vystěhováni z Prahy ze svých domů a bytů, bez možnosti jakéhokoli odvolání. Jejich novým domovem se staly "důstojnické" bytovky (dnes místními nazývané "staré"). Všechny čtyři bytovky byly obsazeny bývalými legionáři. Byli mezi nimi kpt. Kapucián, major Brož, Otokar Kinský, Větvička, Verner, Lípa, Hofírek, Hejl a další. Staří vojáci tak skončili daleko od svých rodin, bez pomoci milujících dětí, degradováni z generálů do vojínů, v určitém období jim byla odebrána penze a jako „přisluhovači buržoasie“ neměli nárok na otop.
  Pokud je zmínka i o generálech armády první republiky, byl to gen. Tallavania a gen. JUDr. Robert Vobrátilek, který bydlel v č. p. 172.
  Gen. Vobrátilek se narodil
2. 6. 1886 v Chocni v rodině železničáře. V roce 1906 vystudoval gymnázium ve Vysokém Mýtě a v roce 1911 absolvoval  právnická studia na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1912 se oženil a působil jako redaktor časopisu Východočeský kraj ve Vysokém Mýtě.
  Vojenskou službu nastoupil u pěšího pluku č. 98, vychodil školu jednoročních dobrovolníků, stal se kadetem, praporčíkem a od 1. 11. 1914 poručíkem a velitelem roty. Byl vyslán na ruskou frontu a už v květnu téhož roku se mu podařilo dostat do ruského zajetí za přispění třetí roty České družiny v ruské armádě, která pod velením prap. Husáka zajala část  36. rakouského pluku, ke kterému příslušel.
  Než byl povolán do služeb v našich ruských legiích, vstoupil dobrovolně do srbské armády, s níž se jako důstojník srbské armády účastnil bojů v Dobrudži, kde byl 25. 8. 1915 raněn do nohy, zůstal ale u svého útvaru,  až  21. 9. 1916 byl znovu raněn do pravého boku, takže byl odvezen do oděsského lazaretu. Dne l0. 3. 1917 přešel do českých legií v Rusku. Byl přidělen k 9. rotě l2. střeleckého pluku s hodností podporučíka ruské armády. Krtátce na to se stal velitelem 2. roty 3. střeleckého pluku a 29. 5. 1917 velitelem 1. praporu III. pluku, s nímž se účastnil památné bitvy u Zborova. Svou statečnost prokázal v boji u vesnice Cecové, kde v čele praporu vtrhl do linie nepřátelských zákopů a podlomil sílu protivníka. Utrpěl však při tom vážné zranění , které jej na čas vyřadilo z bojů. V srpnu 1917 se však uzdraven, ale s těžkým zrakovým defektem vrací na bojiště, vstupuje do 1. čs. střelecké divize, zformované ze 3. střeleckého pluku a stává se velitelem 3. praporu 4. střeleckého pluku. S ním přichází k Bachmači, kde se významně podílel na úspěšných bojích.
V dubnu 1918 bojuje spolu s por. Gayerem u Penzy, Bezenčuku a Lipjag. Po jeho smrtelném zranění přejímá velení pluku dne 4. června 1918 a s ním dobývá Samaru, Syzraň a Nikolajevsk.
V říjnu 1918 je vyhlášena samostatnost naší vlasti, ale naše legie se přímo domů vrátit nemohou. V dubnu 1919, již jako major přechází br. Dr. Vobrátilek do štábu čs. legií na Rusi a stává se vojenským velitelem Irkutska, později posádkovým velitelem v Charbinu. Teprve 20. října 1920 opouští své poslední působiště na východě a vrací se do osvobozené vlasti.
  Je povýšen na podplukovníka a pracuje na Zemském vojenském velitelství v Praze, a od února 1924 jako plukovník na MNO. Od roku 1932 vede presidiální odbor MNO, od 31. 3. 1934 jako jeho plnomocný šéf. Svou vojenskou kariéru dovršil povýšením na generála čs. armády.
  Z první světové války si vysloužil četná bojová vyznamenání. Z Balkánu to byla srbská medaile Za chrabrost a Řád rumunské koruny z Dobrudže, z Ruska kříž sv. Jiří, řády sv. Stanislava a sv. Vladimíra. Byl třikrát vážně zraněn.
  V soukromém životě se často účastnil tělovýchovných a kulturních podniků s celou svou rodinou, byl předsedou Družstva pro postavení sokolovny a právním poradcem hradčanské sokolské jednoty.
  Ve druhém odboji za nacistické okupace prokázal gen. Vobrátilek významnou neokázalou, ale neobyčejně účelnou aktivitu ve skrytém domácím odboji, a to ve 3 směrech:
  1) Byl předsedou správní rady Akciové společnosti Sázava, která byla oficiálně ustavena za účelem zakládání a provozování ozdravoven. Využívala prostředků z bývalých vojenských zátiší a vybudovala např. známou zotavovnu ve Slapech. Tajně však financovala vysílání vybraných spolehlivých příslušníků bývalého důstojnického a rotmistrovského sboru do zahraničí, přičemž se angažovali např. pplk. Balabán, plk. Vedral (známý veřejnosti pod krycím jménem gen. Sázavský) a gen. Boček. Utajených zdrojů bylo využíváno také k sociální podpoře vězněných a pronásledovaných ilegálních pracovníků domácího odboje a jejich rodin.
  2) Byl členem ilegální skupiny domácího odboje KAR. kterou řídil František Šmejkal, ředitel Živnobanky, který později padl v Pražském povstání. Tato skupina v poměrně značném množství opatřovala, přechovávala a ukrývala na různých místech zbraně a střelivo pro potřebu utajených skupin odporu a partyzánské skupiny. Vyhledávala a připravovala vhodné tajné skrýše pro skladování pohonných hmot, sloužících jako železné zásoby pro případ náhlého vzplanutí povstání. Snažila se ztěžovat totální nasazování našich lidí do zbrojních závodů v říši, získávala zprávy o dění v naší obsazené zemi a zprostředkovávala informace o důležitých věcech do zahraničí i pro zdejší partyzány. Ze členů odbojové skupiny KAR jsou kromě již jmenovaných známy tyto osoby: Jaroslav Kubíček, prof. v. v., advokát Egon Štern, ved. adjunkt ČSD Václav Vít, inspektor tajné policie v. v. Jaroslav Kinkorn, techn. komisař hl. m. Prahy ing. Jaroslav Lanč, obchodník J. Vejvoda.
Činnost gen. Vobrátilka v této skupině byla zejména informativní a týkala se především otázek vojenského charakteru. Gen. Vobrátilek byl vedoucím zpravodajského oddílu. Význam jeho činnosti v KAR dokládá mimo jiné pochvalné uznání I. stupně, které mu udělilo Sdružení brdských partyzánů a revolučních bojovníků KAR v ocenění vynikajících zásluh, projevených v boji za osvobození naší republiky z nepřátelského obsazení.
  3) Gen. Vobrátilek byl členem odbojové organizace ŘÍP, řízené předsedou Aloisem Petrem, politických jednatelem československé strany lidové. Tato organizace vytvářela ilegální Národní výbor, složený ze zástupců všech českých politických stran.
Plánovaný záměr, aby vedení vojenských akcí připravovaného převratu bylo svěřeno gen. Vobrátilkovi jako zkušenému a osvědčenému veliteli československých legií na Rusi, se neuskutečnil.
  Gen. Vobrátilek byl skromným, ale neobyčejně erudovaným mužem vzácného charakteru ušlechtilého člověka. Už za první světové války prokázal svou statečnost, bojové hrdinství i velitelskou prozíravost. Byl přesvědčeným humanistou, bojovníkem za právo a spravedlnost, jak jej poznali  lidé z jeho okolí, i jak to dosvědčil  svými činy a životem, oddán potřebám vlasti a národa.
  V roce 1945 se přihlásil znovu do aktivní služby, poslán na dovolenou a poté penzionován, v roce 1947 podpořil svým vstupem Národně socialistickou stranu, kam se přihlásil i jeho syn Vladimír Vobrátilek. Ten byl  těsně před závěrem studií na právnické fakultě UK vyloučen z politických důvodů  ze studia na  „všech VŠ“  v Československu.
  V roce 1951 byl gen. Robert Vobrátilek v důsledku vyhlášky nucen opustit svůj byt ve Střešovicích a odsunut z Prahy, aby dožil v obci Těchonín. V tomto roce mu také byla zastavena výplata důchodových dávek.
 
Jako „přisluhovači buržoasie a kapitalismu“ mu byly v jedno období odebrány i lístky na potraviny. Po celou dobu svého pobytu zde neměl nárok na otop a tak těžce invalidní, chodil do lesa na šišky, kterými topil. Existují dopisy, kde se před smrtí svěřuje, že mu lékař odmítá předepsat léky, které na podporu srdeční činnosti užíval. Přes všechny tyto jeho životní překážky si obec Těchonín oblíbil a rád o vsi a zdejším dění hovořil se svou početnou rodinou, která ho často navštěvovala. Taktéž i pro ostatní legionáře se Těchonín stal milovaným místem kde dožili... 
Gen. JUDr. Robert Vobrátilek, podporován svými dětmi zemřel 7. 12. 1956 v Praze ve Vojenské nemocnici na mozkovou mrtvici, a je pochován na bubenečském hřbitově v Praze.
 
Zdroj: Československé legie www.czechlegion.com
           Fotografie - Všelichová Hana - vnučka gen. Vobrátilka
 
     
 
 
Panství Kyšperk Kostel Sv. Markéty
Historické statistiky sčítání obyvatel Textilní továrna
Těchonín v době výstavby čs. opevnění Řekové v Těchoníně
Generál prvorepublikové armády - obyvatel Těchonína Rulový pomník obětem válek
Železnice v Těchoníně  

 

 
 

 

 
   

© TĚCHONÍN.net 2010  l  Design by: Pavel.ct